Vzpomínka
31. 7. 2007
Venku padá sníh,
A každá vločka v nich,
Je myšlenkami mojich.
Vítr je zanese k tobě,
A tvoje ruce obě,
Si jich pár vezme k sobě.
Usměješ se na ně,
Vločky ti chladí tvoje dlaně.
Podíváš se ven,
A doufáš,že pod oknem sem.
A však nikdo venku není,
Tvůj úsměv se náhle mění.
Pak zašeptáš "Není tu.
Ale já doufat budu."
Slzu sis z oka utřela,
A potom si ještě dodala.
"Pořád mam naději,vždyť
tomu mě učila."
A každá vločka v nich,
Je myšlenkami mojich.
Vítr je zanese k tobě,
A tvoje ruce obě,
Si jich pár vezme k sobě.
Usměješ se na ně,
Vločky ti chladí tvoje dlaně.
Podíváš se ven,
A doufáš,že pod oknem sem.
A však nikdo venku není,
Tvůj úsměv se náhle mění.
Pak zašeptáš "Není tu.
Ale já doufat budu."
Slzu sis z oka utřela,
A potom si ještě dodala.
"Pořád mam naději,vždyť
tomu mě učila."
Komentáře
Přehled komentářů
Máš prostě nějaké básnické střevo.Krááásné a přímo ze života:-)
šikula
(LENKA, 6. 5. 2008 23:48)