Já jsem ??
Pokaždé, co se probudím,
vzpomínám.
Přemýšlím.
Přeji si.
Toužím.
Někdy se usmívám,
někdy zas mračím.
Ostatním mohu připadat nedotknutelná.
Nezlomitelná.
Nesmutnící.
Jsem opravdu v temnotě se netopící?
Dveře stále zamykám
- před sebou sama -
mohu si dovolit je otevřít a
- jen tak mezi náma -
všemu uvěřit?
Pokusím se prolomit ten led
- venku čeká jiný svět.
Na trávě jinovatka spí,
nebe černé nade mnou sní,
do vlasů popel mi padá,
z jejichž barvy postupně stává se šedá.
To je temnota.
Ale kdy konečně začne svítat?
Kdy mě už trápení přestane svírat?
Utápím se v té šedi a černi,
stále hlouběji…
Jsem oběť.
Snažím se vyplout nad hladinu
a zhluboka se nadechnout…
Nikdo tedy nemůže vědět…
zda-li jsem takovou,
jakou mám být –
když ani neví,
jestli mám opravdu takovou být…