Nezměněný
Toužím být
a zároveň ne,
přeji si poznat blíž
a odstup nechávat zároveň,
chci utéci daleko odtud
a přitom zůstat dál,
nechť se tak otevřít všem
a stejně být ukrytá,
chci ve vzduchu se vznášet
a současně při zemi zůstat,
všechnu bolest snášet
a zároveň pomalu umírat,
každou bitvu vyhrát
a přitom strachy utíkat,
všechno ukončit
a přesto znovu začínat.
Ať každý ví, kdo opravdu jsem
a přitom nepoznaná zůstala,
ať kapky deště na vlasy mé dopadají
a přitom síla jejich vzrůstala.
Avšak, jen u slova „toužit“ zůstane,
nikdy se to nezmění,
stále trápením se budu soužit a nic se nestane,
to na tom nic nemění…